Existenciální analýza a logoterapie

Jakým způsobem pracujeme

Základním terapeutickým nástrojem je terapeutický rozhovor, který umožňuje ventilovat emoce, strukturovat daný problém, hledat jeho příčiny a řešení. Teoretickým základem, podle kterého je rozhovor vedený, je psychoterapeutický směr nazývaný logoterapie a existenciální analýza. K zachování diskrétnosti týkající se obsahu rozhovoru a terapeutického setkání je terapeut vázán mlčenlivostí.

Prožívání stresu je vždy spojeno také s tělesným prožíváním. Práce s tělem umožňuje se k tomuto prožívání přiblížit, a tímto způsobem se také přiblížit k danému problému.

Často se v psychickém prožívání objevuje strach a úzkost. Je možné ji zmírnit pomocí řízené relaxace. Ta také pomáhá přiblížit se k sobě a ke svému psychofyzickému prožívání.

Pokud se člověku nedaří přiblížit se k sobě samotnému, ke svému já, může pomoci metoda aktivní imaginace, při které člověk pracuje s obrazy a fantaziemi týkajícími se jeho vnitřního světa, které mu nabízí jeho vlastní psychika.

V některých případech se člověk potřebuje zbavit nežádoucího chování, nebo si osvojit chování žádoucí. K tomu v psychoterapeutickém procesu slouží metoda behaviorálního nácviku.

Logoterapie a existenciální analýza

Logoterapie patří k proudům takzvané humanistické psychoterapie. U jejího zrodu stál významný rakouský psychiatr Viktor Emanuel Frankl. Hlavní myšlenku čerpal ze své životní zkušenosti poznamenané pobytem v osvětimském koncentračním táboře. Frankl si během vězeňského života všiml, že ti vězni, kteří měli motivaci k tomu, aby se snažili přežít, lépe odolávali chorobám a skutečně se jim dařilo lépe vydržet nelidské prostředí v táboře. Naopak vězni, kteří neměli proč přežít, brzy umírali. Frankl formuloval svou základní myšlenku, že člověk, který má proč žít, vždy si najde způsob, jak žít. Centrálním bodem logoterapie je hledání smyslu života. Slovo "logos" zde má význam "smysl". Podle Frankla je největší hybnou silou v životě člověka potřeba smyslu. Pokud člověk ztratí smysl života, může žít i v blahobytu, ale není v životě spokojený. Tuto situaci, v níž se nachází velká část současné západní populace, nazývá Frankl existenciální frustrací.

Co je logoterapie a existenciální analýza?

Počátek logoterapie (V souvislosti s logoterapií znamená řecké slovo "logos" smysl ) a existenciální analýzy sahá do dvacátých a třicátých let našeho století. Jejich zakladatel - vídeňský neurolog, psychiatr a psycholog - Viktor Emil Frankl (1905 - 1997) vyšel z psychoanalýzy Sigmunda Freuda a individuální psychologie Alfreda Adlera. Vytvořil samostatný přístup - logoterapii, kterou koncipoval jako doplnění těchto dosavadních psychoterapií o tematiku smyslu života.

Frankl pojímal logoterapii jako na smysl orientovaný psychoterapeutický přístup vycházející z "duchovních zdrojů", který je připraven spolupracovat s tradiční psychoterapií. Logoterapie tak byla protikladem a zároveň doplněním Freudovy psychoanalýzy a Adlerovy individuální psychologie. Frankl se vymezoval především proti redukcionistickým tendencím těchto směrů a snažil se je vyvážit rozšířením o "specificky lidskou dimenzi". Později vnímal Frankl logoterapii spíše jako příspěvek k "rehumanizaci psychoterapie".

Pojmu "existenciální analýza" neužívá Frankl ve svém díle zcela jednotně (někdy jako filosoficko-antropologický základ logoterapie, jindy jako analýzu konkrétního člověka). Převážně však pojímal existenciální analýzu jako teoreticko-výzkumný směr, který se zabývá ontologickou rovinou existence. V základu existenciální analýzy stojí Franklovo pojetí člověka (existence) - antropologická koncepce - přesvědčení, že člověku jde především o smysl. Touto koncepcí se prolínají dvě základní otázky: co činí člověka člověkem (co je specificky lidské) a co mu umožňuje existenciálně žít - prožít "zdravý", naplněný život.

Jak chápe existenciální analýzu a logoterapii Společnost pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA)?

SLEA přebírá pojetí existenciální analýzy a logoterapie rakouské Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu - Gesellschaft für Logotherapie und Existenzanalyse (GLE) . GLE nadále vychází z teorie motivace a antropologie V. E. Frankla. Franklovu teorii v GLE obohatili o oblast životopisnou, emoční a vnímání sebe sama. Dále rozpracovali i teorii motivace. Toto rozpracování a převedení do praxe (především A. Länglem) se nesoustřeďuje již jen na tématiku smyslu, ale i na podmínky umožňující naplněný život (viz základní osobní motivace). V této podobě byla existenciální analýza uznána rakouským spolkovým ministerstvem zdravotnictví jako samostatná psychoterapeutická metoda.

Existenciální analýza

GLE pojímá existenciální analýzu jako fenomenologicko-osobní psychoterapeutickou metodu, která zahrnuje zacházení s duševními problémy a poruchami, jako jsou úzkosti, strach, deprese, závislosti, psychózy, psychosomatické nemoci aj. Cílem existenciálně analytické psychoterapie je učinit klienta schopným jednat a žít s kladným prožitkem a s vnitřním souhlasem (autenticky), čímž přivádí klienta k naplnění existence (smyslu). Dále směřuje k duchovně a emocionálně volnému prožívání, k autentickému zaujímání postojů a k vlastnímu svobodnému a zodpovědnému zacházení s životem (se sebou a okolním světem). Takto pojatá psychoterapeutická metoda není omezena jen na vnější požadavky smyslu, ale i na vnitřní prožívání subjektu, snaží se mobilizovat všechny podmínky k plné osobní existenci. Existenciální analýza je založena na fenomenologickém přístupu k osobě a převážně na verbálně vyvolaných procesech a jako taková nepracuje s interpretacemi.

Existenciální analýza je tak analýzou podmínek existence, které vedou nebo brání osobnímu, ve svobodě a odpovědnosti utvářenému žití. Tato analýza se děje na dvou úrovních - na úrovni teoretické, jako obecná existenciální analýza, a na úrovni osobní, jako osobní, personální existenciální analýza. Obecná existenciální analýza (OEA) se pokouší obecně zodpovědět následující otázky: co je to dobrý a naplněný život, co je k němu potřeba, jaké podmínky musí být splněny, aby člověk mohl vyjít ze sebe ven (sebetranscendence) a naplňovat požadavky situace. Snaží se tedy osvětlit předpoklady a podmínky smysluplné existence (popsat dialog jedince se sebou samým a světem). Ve středu pozornosti obecné existenciální analýzy pak stojí pojmy jako "existence", "osoba", "smysl", "hodnoty", "svědomí", "obraz o člověku" atd. Personální existenciální analýza (PEA) je praktickým uplatněním obecné existenciální analýzy a vztahuje výše uvedené otázky na osobní existenci. Personální existenciální analýza, jako psychoterapeutická metoda, analyzuje podmínky existence a obsah smyslu u konkrétní osoby (klienta).

Logoterapie

Logoterapii pojímá GLE jako součást existenciální analýzy, jako na smysl orientované poradenství, které pomáhá, doprovází a radí při hledání smyslu (nejhodnotnější možnosti dané situace), případně při frustraci této touhy. Zabývá se otázkami utrpení, viny, bezesmyslnosti a prázdnoty života. Logoterapeutická pomoc je určena lidem, kteří nejsou, nebo již nejsou vážně duševně nemocní a nacházejí se ve stavu existenciální nouze - trpí, ztrátou orientace ve svém vlastním životě. Zprostředkovává znalosti a návody k samostatnému řešení duševně – duchovních problémů. Logoterapeutické poradenství je postaveno na Franklově přesvědčení, že lidský život v sobě vždy nese možnost smysluplného naplnění a to i za těžkých či tragických podmínek života - skrze uskutečnění hodnot (zážitkových, tvůrčích nebo postojových). Tím nachází poradenská, logoterapeutická praxe široké uplatnění v psychologické, preventivní, medicínské, pečovatelské, sociální, pedagogické oblasti, ale i jinde.

Základní osobní motivace (ZOM)

Längle staví vedle tělesných a duševních motivačních sil (psychodynamiky, vitálních předpokladů existence) čtyři osobní (duchovní, noetické) motivace, které se zabývají předpoklady, jak člověk dospěje k naplněné existenci. Längle přebírá Franklovu "vůli ke smyslu" jako nejhlubší motivační sílu člověka a přidává k ní tři základní osobní motivace - předpoklady, které tuto motivaci (vůli ke smyslu) předcházejí.

Längle vychází z existenciálně-fenomenologického přístupu k osobě a ptá se, jak může člověk dospět

k naplněné existenci. Jako odpověď popisuje čtyři základní lidské podmínky existence: “Možnost být-zde (das Dasein-Können), chtění být-hodnotou (das Wertsein-Wollen) a smění být-takovým (das Sosein-dürfen) připravují a otevírají člověka čtvrté základní motivaci, volání smyslu. Na těchto existenciálních vrstvách se může člověk rozvíjet k budoucnosti, která je jeho budoucností - k vývoji v dialogické výměně s nepředstavitelnými možnostmi smyslu” (Längle, A.: Was bewegt den Menschen? Die existentielle Motivation der Person, Existenzanalyze XVI, 1999, č. 3, s. 29.). Längle se v teorii motivace zabývá třemi předpoklady (moci být-zde, chtít být-hodnotou, smět být-takovým), resp. čtyřmi rovinami existenciální motivace: 1. rovina ontologická (ZOM 1) - zabývá se možnostmi přijetí danosti, fakticity bytí a podmínek, které přicházejí ze světa (jak dalece člověk může přijmout danost světa, podmínky a možnosti existence)- moci být zde, ano ke světu 2. rovina axiologická (ZOM 2) - zabývá se tím, jak člověk může vnímat, najít hodnotu svého života (jak prožívá základní aspekty svého života a zda vnímá své životní síly) a jak se k této hodnotě přiklonit (jak nabudit životaschopnost) - chtít být hodnotou, ano k svému životu 3. rovina etická (ZOM 3) - zabývá se tím, jak si člověk sebe sám cení (zda sebe vnímá jako hodnotu, jestli žije autenticky - nečiní něco, co vlastně sám nechce), co tuto vlastní hodnotu zvyšuje a snižuje - smět být takovým, ano k vlastní osobě 4. rovina osobně-existenciální (ZOM 4) - zabývá se tím, jak najít (zaslechnout otázky, požadavky existenciálního smyslu) a naplnit smysl ve svém životě, jak se nechat oslovit požadavkem situace - chtít smysl, ano ke smyslu

První, druhá a třetí rovina představují podmínky k tomu, abychom mohli ve svém životě naplňovat smysl. Samozřejmě neplatí, že by člověk nemohl žít smysluplný život pokud nejsou tyto první tři podmínky v plné míře splněny (na jednotlivých rovinách motivace se však nesmí neobjevovat závažnější nedostatky).

Shrnutí - nejdůležitější body rozvoje EA a L v GLE:

Emocionální obrat - příklon k subjektu a jeho emocionalitě jako základu terapeutické práce

Rozpracování teorie motivace - základní osobní motivace

Metodické rozšíření -osobní existenciální analýza, metoda hledání smyslu, …

Biografická práce - zaměření i na minulost klienta

Fotogalerie